Národní Databáze Psychologických Služeb
Sebepoškozování: porozumění, příčiny a podpora - NDPS
S čím Vám naši odborníci mohou pomoci

Sebepoškozování: porozumění, příčiny a podpora

Sebepoškozování není projevem slabosti, ale způsobem, jak se lidé vyrovnávají s vnitřní bolestí, kterou neumí jinak vyjádřit. Často jde o pokus získat kontrolu nad intenzivními emocemi nebo o snahu cítit alespoň něco v situaci prázdnoty. Pomoc spočívá v porozumění, nikoli v odsuzování – v bezpečném prostoru, kde může člověk sdílet své pocity a hledat jiné cesty, jak s nimi zacházet.

Publikováno: 10.10.2025
Sebepoškozování: porozumění, příčiny a podpora

Sebepoškozování je vážný a často nepochopený způsob, jak se lidé vyrovnávají s vnitřní bolestí. Nejde o snahu zemřít, ale spíše o pokus získat alespoň na chvíli kontrolu nad emocemi, které se zdají být neúnosné. Pro mnohé představuje sebepoškozování způsob, jak fyzická bolest dočasně přehluší bolest psychickou – jak dát tvar něčemu, co je jinak beztvaré, těžko pojmenovatelné.

Důvody, proč k sebepoškozování dochází, jsou různé. Nejčastěji jde o snahu ulevit si od napětí, viny nebo prázdnoty, o vyjádření pocitů, které nelze sdělit slovy, nebo o potřebu znovu cítit alespoň něco v situaci, kdy člověk vnímá emoční otupělost. Někdy jde i o formu sebepotrestání – vnitřní hlas, který člověku našeptává, že si bolest zaslouží.

Typicky se objevuje u dospívajících, ale není vzácné ani v dospělosti. V riziku jsou lidé s depresivními nebo úzkostnými stavy, s traumatickou minulostí, se zkušeností zneužívání nebo zanedbávání, i ti, kteří mají sklon k vysoké sebekontrole a potlačování emocí. Sebepoškozování je často spojeno se studem, tajením a strachem z odsouzení, proto k jeho odhalení často dojde až po delší době.

Pomoc přichází tehdy, když se člověk odhodlá mluvit – a když narazí na prostředí, kde je slyšen, nikoli hodnocen. Prvním krokem bývá vytvoření bezpečného prostoru, kde lze otevřeně mluvit o tom, co se děje, bez obav z nepochopení. V terapii se pak hledají spouštěče a nové způsoby zvládání emocí, které nenesou sebepoškozující důsledky – od jednoduchých technik seberegulace přes práci s tělem až po hlubší porozumění tomu, co člověk svým chováním vyjadřuje.

Sebepoškozování bývá někdy i tichým voláním o pomoc. Není projevem slabosti, ale výrazem vnitřního boje, který se odehrává skrytě. Proto je důležité reagovat citlivě – ne zakazováním, ale pochopením. Každý, kdo prožívá takovou formu utrpení, potřebuje vědět, že existují jiné cesty, jak s bolestí zacházet. Vyhledání psychologické nebo terapeutické pomoci může být prvním krokem k tomu, aby se kruh bolesti začal pomalu rozplétat.

Štítky:

sebepoškozovánísebepoškozování pomocself-harmnon-suicidal self-injury